Praha Praha židovská

Svůj zlatý věk zažívalo v době Rudolfa II. také pražské židovské ghetto. Císař potvrdil židovská privilegia a Židovské město za jeho panování vzkvétalo jako nikdy předtím. V té době byly postaveny synagogy Maiselova, Pinkasova a Vysoká, stejně jako radnice a mnoho dalších soukromých i veřejných budov. V Praze působily známé talmudistické školy, vznikala tu význačná literární a vědecká díla. Pracovaly zde hebrejské tiskárny. Legendární postavou tehdejší židovské Prahy byl Jehuda Liva ben Becalel, známý také jako rabbi Löw. Ačkoli v Praze strávil jen část svého života, je pohřben na zdejším židovském hřbitově a proslul jako tvůrce mýtického Golema.

Pražské synagogy

Klausová synagoga

Klausová synagoga se nachází v těsném sousedství Starého židovského hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova". Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb – dvou synagog a ješivy – vybudovaných koncem 16. století. Dnešní budova Klausové synagogy vznikla až po zhoubném požáru ghetta v roce 1689 a byla dostavěna roku 1694.

Klausová synagoga byla největší synagogou ghetta.

Pinkasova synagoga

V roce 1535 ji dal vystavět Aron Mešullam Horovic mezi svým domem U Erbů a pozemkem Starého židovského hřbitova. V poválečných letech se synagoga stala Památníkem českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce a jména zavražděných spolu s osobními daty a jménem příslušné obce byla zaznamenána na zdech synagogy. V roce 1968 však byl Památník uzavřen, neboť stavbu začala ohrožovat spodní voda. Při pracích na hloubkové izolaci budovy byly objeveny podzemní prostory se starou studnou a rituální lázní.

Vysoká synagoga

Vysoká synagoga stojí v Červené ulici v pražském Josefově a byla vystavěna společně s Židovskou radnicí v roce 1577. Synagoga sloužila jako soukromá modlitebna židovských konšelů, a proto se do ní původně vcházelo z prvního patra radnice. Nachází se naproti Staronové synagoze, kam ústí tři vysoká okna. Mimo tří oken na severní straně byla také dvě okna na straně východní. Mezi okny je umístěn aron ha-kodeš.

Staronová synagoga

Staronová synagoga v Praze je jedna z nejstarších synagog v Evropě, která se stále používá k náboženským obřadům. Zároveň je také nejstarší dochovanou stavbou Josefova.

Vznikla ve druhé polovině 13. století a postupně se stala centrem Židovského města. V jejím okolí vzniklo volné prostranství, které bylo využíváno jako tržiště či prostranství na praní prádla. Tento prostor plnil též funkci protipožární, protože pokud hořely okolní domy, plameny nemohly přeskočit na synagogu.

Španělská synagoga

Na místě nejstarší pražské židovské modlitebny zvané "Stará škola" byla v roce 1868 zbudována Španělská synagoga v maurském slohu podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Josefa Niklase. Synagoga má centrální čtvercový půdorys s kopulí nad ústředním prostorem a ze tří stran jsou vestavěny galerie na kovových konstrukcích otevřené do hlavní lodi.

V letech 1836–45 ještě ve Staré škole působil jako varhaník František Škroup, skladatel české národní hymny.

Maislova synagoga

Maiselova synagoga byla vybudována v letech 1590–1592 primasem Židovského města Mordechajem Maiselem, který financoval rozsáhlou renesanční přestavbu ghetta. Původní budova velmi utrpěla při požáru roku 1689 a pak byla opravena v barokním slohu. Její barokní podobu potlačila zásadní gotizující přestavba podle projektu prof. A. Grotta v letech 1893–1905.

V současné době slouží Maiselova synagoga jako výstavní prostor a depozitář Židovského muzea.

Starý židovský hřbitov

Byl založen v první polovině 15. století a spolu se Staronovou synagogou patří k nejvýznamnějším zachovalým památkám pražského Židovského města. Nejstarší náhrobek, náležící učenci a básníkovi Avigdoru Karovi, pochází z roku 1439. Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1787. Dnes se tam nachází téměř 12 000 náhrobních kamenů, avšak počet pochovaných byl jistě vyšší. Hřbitov byl v minulosti několikrát rozšiřován. Přesto jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy. Předpokládá se, že na hřbitově se nachází několik pohřebních vrstev nad sebou. Malebné shluky náhrobků z různých dob vznikly vyzdvižením starších náhrobních kamenů do horních vrstev.

{}

Mapa

Golem

Židovská mystika popisuje Golema jako člověkem oživenou sochu. Představa lidské hliněné postavy má svůj původ zřejmě již ve starověkém Egyptě, kde je literárně doložena v povídce z 2. poloviny 6. století př. n. l. Pražský Golem je však jedním z nejslavnějších. Údajně ho stvořil koncem 16. století židovský rabín Jehuda Liva ben Becalel, aby chránil židovské město před křesťany. Golem ožil po vložení šému – svitku – a poslouchal jen toho, kdo mu do úst šém vložil. Ke zničení pražského Golema se váže legenda, podle níž jednoho dne rabín zapomněl při odchodu do synagogy vyjmout šém z Golemových úst a ten, protože neměl žádnou určenou práci, začal rozbíjet vzácný nábytek, sochy a veškeré vybavení rabínova domu. Vyděšená služebná běžela do synagogy a prosila, aby rabín učinil běsnění přítrž. Ten vykřikl na Golema, aby se zastavil, a vyňal mu šém z úst. Protože k vyjmutí došlo v průběhu židovského svátku, Golem se rozpadl v prach. Podle pověsti byl Golem uložen na půdě Staronové synagogy, kam se od té doby nesmělo vstupovat. Povolení k průzkumu dostali v minulosti jen dva lidé – v roce 1920 jej hledal neúspěšně novinář Egon Erwin Kisch a v 80. letech 20. století s pomocí georadaru Ivan Mackerle. Golemova postava tak nadále žije jen na stránkách knih. Nejslavnějším zpracováním pražské legendy je román z pera pražského židovského spisovatele Gustava Meyrinka.

Staronová synagoga, 1836 — Staronová synagoga roku 1836

Autor Golema je pohřben na pražském Starém židovském hřbitově, který jako zázrakem přežil všechny pogromy, asanace a války. Náhrobní kameny obsahují dobrořečení za zesnulého, tzv. modlitbu kamene, a některé z nich od 16. stol. také zvláštní symboly, jejichž význam nebyl dosud zcela rozluštěn. Nejčastější jsou symboly zvířecí – lev, ryba, jelínek, medvěd. Až najdete hrob rabbiho Löwa, vložte svůj prosební lístek s modlitbou k jeho hrobu. Podle pověsti by se vám mělo splnit každé přání.

Einstein, Kafka a hra na housle

E=mc^?

Praha poskytla na čas své útočiště i jednomu z největších myslitelů zabývajících se vesmírným tajemstvím, Albertu Einsteinovi. Nejvýznamnější fyzik 20. století přijel do Prahy v dubnu 1911, aby na zdejší německé univerzitě přednášel teoretickou fyziku. Od pobytu v městě na Vltavě si Einstein mnoho sliboval, neboť se zde konečně mohl věnovat výhradně vědecké práci. V Praze strávil rok a čtvrt a během této doby, jak sám přiznal, ušel významný kus cesty k obecné teorii relativity. Svůj dík Praze shrnul roku 1923 v předmluvě k českému vydání výkladu speciální a obecné relativity: „Těší mne, že tato malá knížka vychází nyní v národní řeči oné země, kde jsem nalezl soustředění nutné k tomu, abych základní myšlenku obecné teorie relativity, kterou jsem pojal již v roce 1908, ponenáhlu přiodíval určitější formou.“

Během pražského pobytu Einstein publikoval jedenáct svých prací. Jeho život se ale zdaleka netočil jen kolem gravitace a teorie relativity, jak potvrzuje výčet jeho dalších aktivit. Kromě hudebního kroužku komorního kvarteta, kam se výstřední profesor chodil uklidňovat hrou na housle, býval hostem stolní společnosti filozofů v kavárně Louvre na Národní třídě a v salónu u Berty Fantové, kde se scházela pražská intelektuální elita. Mezi časté návštěvníky patřil i spisovatel Franz Kafka. Žádná vzpomínka na setkání těchto velikánů se nedochovala, můžeme si proto jen domýšlet, co by asi bylo tématem hovoru těchto dvou velkých osobností, a jestli je mohlo vzájemné setkání nějak obohatit. Již samotná představa je ale natolik svůdná, že se jí lze těžko ubránit. Český básník Jiří Karásek ze Lvovic v ní spatřuje dokonce typický rys zdejší atmosféry:

Praha je jediné město, kde máte pocit, že byste se mohli setkat s někým tak podivným, tak osudným pro vás, že byste stáli pojednou bez pomoci před jeho silou, jeho vlivem.“