Praha Tak blízko ke hvězdám

Podle jedné legendy byl hvězdný osud Praze prorokován ještě před jejím založením. „Vidím město veliké, jehož sláva se bude dotýkat hvězd.“ Tato věštba prý označila místo v hlubokých hvozdech kolem Vltavy, kde první místní obyvatelé nechali zbudovat hrad a dali tak základ novému městu.

Těžko vysvětlitelná osudová provázanost města s hvězdami, astronomií a astrologickou magií je pro Prahu příznačná dodnes. Některé šťastné hvězdě vděčí Praha snad i za to, že se jí vyhnuly všechny velké války a pohromy, takže si zachovala jedinečný architektonický ráz, v němž se prolínají architektonické styly napříč celým tisíciletím v jednom malebném kompaktním tvaru, jaký jinde na celém světě nenajdete.

Karlův most

Podle některých astronomů se nechal císař Karel IV. při zadávání stavby mostu vést i astronomickými a astrologickými pohnutkami. Hlavním stavitelem byl sice Petr Parléř, ale na stavbě se podíleli i jiní: sám císař, mistr Havel ze Strahova (profesor pražské univerzity, astronom a osobní lékař Karla IV.), kanovník Václav z Radče (císařův rádce) a další. Výzdoba Staroměstské mostecké věže znázorňuje aristotelský kosmologický model vesmíru.

Sv. Jan Nepomucký

Jednu z nejstarších soch na Karlově mostě poznáte podle svatozáře s pěti hvězdami. Ty se údajně zjevily nad hladinou, která se nad mučedníkem zavřela poté, co byl na příkaz krále Václava IV. svržen do vltavských vod. Podle pověsti prý odmítl vyzradit zpovědní tajemství jeho ženy Žofie. Místo, ze kterého byl Jan Nepomucký svržen, je dodnes označeno křížem. Tomu, kdo na křížek položí ruku tak, aby se každý prst dotýkal jedné z hvězd na něm umístěných, se prý splní tajné přání.

Tajemná atmosféra Prahy vždy znovu a znovu uchvacovala své návštěvníky, mezi nimi i největší osobnosti vědy, umění a politiky, které křižovatku cest uprostřed Evropy navštěvovaly, nebo s ní na čas dokonce spojily své životy. V čem je ale skryt onen půvab a krása Prahy? V čem je její tajemství? Jakého původu je ono „nevysvětlitelné nadpřirozeno“, kterého si všímá v Praze český spisovatel Jakub Arbes? Nikdy zřejmě nenajdeme prostou odpověď, neboť v Praze existuje pod povrchem utajeno cosi, co je nepřístupné všední banalitě a co vzdoruje našemu chápání. Kdo chce Prahu poznat, musí o ní něco vědět – něco, co nevyčte ani z těch nejlépe informovaných turistických bedekrů. To znamená jediné – je třeba ji spatřit, projít se jejími ulicemi a na vlastní oči poznat ono město podivínů a vizionářů, to neklidné srdce střední Evropy, jak jej kdysi charakterizoval německý spisovatel Oskar Wiener. Sebelepší báseň ani román totiž nemůže postihnout ani zlomek jejího tajemství a krásy.

Král šarlatánů i vědců

Snad největší období rozkvětu zažívala Praha za vlády Rudolfa II. (†1621). Jeden z nejurozenějších podivínů české historie z ní učinil hlavní město své říše a na svém dvoře shromáždil poklady nesmírné hodnoty. Hradní pokladnice byla plná přístrojů a kuriozit, ale pyšnila se též nejskvostnější kolekcí uměleckých děl své doby. Zlomek vzácné sbírky s pohnutým osudem můžete dnes obdivovat na Pražském hradě. V Obrazárně Pražského hradu najdete např. díla Veroneseho, Dürera nebo Hanse von Aachena.

Císařova záliba ve hvězdách do Prahy přitahovala stejnou měrou nejen špičkové astronomy, ale hlavně alchymisty a šarlatány všeho druhu. Podle legendy obývali muži tajného řemesla pitoreskní Zlatou uličku na Pražském hradě, která se takřka neporušená dochovala dodnes.

Zlatá ulička

Rudolf II. zval v touze po zlatě do Prahy cizí alchymisty, aby mu tento vzácný kov vyrobili. Pozvání pošetilého panovníka přitahovalo na pražský dvůr mnoho podvodníků a dobrodruhů z celého světa, mezi jinými i proslulého Edwarda Kelleyho nebo Johna Dee. Mnozí z nich však rychle upadli v císařovu nemilost a končili ve vězení nebo na popravišti. Podle pověsti měli alchymisté ve svých laboratořích ve Zlaté uličce proměňovat obyčejné substance ve vzácné kovy. Tajemná atmosféra uličky později přitahovala umělce, kteří zde toužili alespoň na čas žít a tvořit. Polský spisovatel Stanislav Przybyszewski zde zamýšlel napsat román o staré Praze a Franz Kafka v jednom z domků skutečně v zimě roku 1917 připravil svazek svých povídek nazvaný Venkovský lékař. Jedinečný genius loci přitahuje do uličky mnoho lidí i dnes. Chcete-li si vychutnat opravdové kouzlo tohoto drobného architektonického klenotu, doporučujeme návštěvu mimo sezónu nebo navečer, kdy je zdejší magie nejpůsobivější.

V Praze pobýval i největší rebel astronomie Giordano Bruno, později upálený pro své přesvědčení, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný. Během svého neúspěšného čekání na přijetí do služeb Rudolfa II. napsal dva spisy – jeden z nich věnoval snad na rozloučenou přímo císaři. Jmenoval se Sto šedesát článků proti současným matematikům a filozofům.

Díky císaři Rudolfovi II. se Praha stala také místem setkání dvou z nejvýznamnějších postav astronomické historie – Tychona de Brahe a Johannese Keplera. Jejich vzájemný vztah a dlouhou dobu nevyjasněné úmrtí prvního z nich dlouho provokovaly fantazii historiků i spisovatelů na celém světě. Památky na oba významné astronomy najdete v Praze na každém kroku.

Astronomův učeň a tajemná smrt učitele

Tycho de Brahe je považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, jehož objevy byly překonány až šedesát let po vynálezu dalekohledu. Na dvoře Rudolfa II. se usídlil poté, co se nepohodl s králem Kristiánem IV. a opustil Dánsko. Ač vědec, v císařových službách působil jako astrolog a traduje se historka, podle níž císaři dokonce předpověděl, že jeho osud je spjat s životem jeho oblíbeného lva. Podle legendy Rudolf skutečně zemřel několik dnů po smrti šelmy.

Legendy se však dlouho vyprávěly i o smrti samotného Tychona de Brahe. Údajně měl zemřít na protržení močového měchýře při pozorování zatmění Slunce, podle jiné pověsti byla příčinou smrti přehnaná ostýchavost, která mu zabránila vstát od hostiny dříve než císař. Novější hypotézy pracovaly také s domněnkou, že se sám otrávil, nebo že byl dokonce někým zavražděn. Podle jedné z verzí mohl být jeho vrahem švédský šlechtic, jednající na pokyn krále Kristiána IV., podle jiné jeho asistent Johannes Kepler, toužící se dostat k Braheho astronomickým záznamům, které shromažďoval celých čtyřicet let své kariéry. Mladý Kepler si tak měl tímto krutým způsobem pomoci k další oslnivé kariéře.

Čtyři sta let trvající záhada došla svého rozuzlení teprve nedávno. V lednu roku 2009 požádalo Dánsko o exhumaci těla Tychona de Brahe, pohřbeného v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí. Do Prahy přijel následujícího roku dánský vědecký tým, aby prozkoumal ostatky a zjistil, zda smrt nezapříčinila otrava chloridem rtuťnatým. Archeologové Braheho ostatky uložené v cínové rakvi vyzvedli 15. listopadu.

Uvnitř našli části dlouhých kostí, žeber i část lebky, které byly převezeny do pražské Nemocnice Na Homolce k dalšímu zkoumání pomocí počítačové tomografie. O dva roky později byla vydána zpráva, že Brahe zemřel v Praze přirozenou smrtí, nikoli na otravu.

Po více jak čtyřech staletích se tak Johannes Kepler zbavil falešného podezření. Tento významný vědec začínal v Praze jako pomocník Tychona de Brahe a podílel se na zpracování přesných měření dráhy planet Marsu. Po Braheho smrti zaujal jeho místo císařského matematika a astrologa a pokračoval ve vlastní práci. Právě v Praze Kepler objevil a také poprvé v knize Astronomia Nova publikoval první dva ze tří svých zákonů o pohybu planet kolem Slunce, které zpřesnily základy astronomie. Platnost jeho myšlenek věda experimentálně potvrdila až před půlstoletím; posloužily také konstruktérům raket k vypuštění prvních umělých družic a kosmických sond.

Staroměstský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. Na věž Staroměstské radnice byl instalován v roce 1410. Jeho autorem je Jan Ondřejův zvaný Šindel, samotnou hodinářskou práci provedl hodinář Mikuláš z Kadaně. Středověké srdce hodin s ozubenými koly s 365, 366 a 379 zuby, která zajišťují pohyb ukazatelů Slunce, Měsíce a zvířetníku, se zachovalo dodnes a je plně funkční. Na konci 15. století byl přidán kalendář, který byl v roce 1866 zaměněn za nový, namalovaný malířem Josefem Mánesem. Jan Ondřejův (cca 1375–1454) byl vynikající středověký astronom, matematik a lékař a o jeho díle se pochvalně vyjadřoval i Tycho Brahe.

Orloj je vlastně astroláb – jakýsi univerzální analogový počítač založený na mechanickém principu, který ukazuje zdánlivou polohu kosmických těles na obloze. Z orloje lze odečíst, v jakém znamení se právě nachází Slunce, dozvíte se také výšku Slunce nad obzorem, doby a místa jeho východů a západů, dny slunovratů a rovnodenností a další údaje. Ručička s malou pozlacenou hvězdičkou ukazuje hvězdný čas. Důmyslné technické řešení doplnily v 18. století pohyblivé figury dvanácti apoštolů, které v každou celou hodinu defilují v horní části věže.

Podle pověstí také chod orloje osudově souvisí s českou zemí. Dokud stroj funguje, je vše víceméně v pořádku, když se zastaví, může být zle. Poslední taková událost se stala roku 2001 krátce před silvestrovskou půlnocí. Drobná porucha vyřadila stroj (nyní na elektrický pohon) z chodu – a v srpnu 2002 pak Prahu zaplavila katastrofální povodeň.