Plzeň Hlavní město piva a kultury

Plzeň je od nepaměti považována za hlavní město piva. Ležáky plzeňského typu, označované jako Pils nebo Pilsner šíří již více než 170 let slávu tohoto krásného západočeského města po celém světě. Pivo ostatně dostala Plzeň do vínku již při svém založení. Když totiž v roce 1295 král Václav II. město zakládal, udělil všem měšťanům bez ohledu na jejich povolání právo várečné, které jim umožňovalo vařit a prodávat pivo přímo v jejich domech. O této slavné minulosti svědčí mnohé renesanční a barokní portály měšťanských domů, kde se kdysi  toto právo uplatňovalo. Dlouhá tradice ale v Plzni není jen otázkou dávné minulosti. Množství stále plných pivnic, restaurací, nových minipivovarů i kulturních akcí je důkazem, že místní odkaz svých předků nadále s chutí rozvíjejí.

Světoznámé plzeňské pivo

V únoru roku 1838 spatřila plzeňská veřejnost neobvyklé divadlo. Na náměstí před radnicí bylo vylito třicet šest sudů plzeňského piva, které nebylo uznáno k pití. V Plzni vařil tou dobou pivo kdekdo a jeho kvalita značně upadala, takže místní již nedokázali konkurovat bavorským pivovarům. Místní měšťané proto společnými silami vystavěli Měšťanský pivovar a z Bavorska povolali sládka Josefa Grolla, muže s nejlepší pivovarnickou pověstí. Tomu se ale nejspíš díky odlišným surovinám, kvalitě místní pramenité vody a unikátnímu varnímu procesu podařilo vyrobit pivo, jaké do té doby nikdo neochutnal. Výsledek byl však jedinečný. Nový ležák měl skvělou chuť, a tu si Pilsner Urquell díky zachování procesu výroby udržel dodnes. Plzeňský kronikář vzpomíná na událost takto:

Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatová jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek."

Dnes v Plzni ochutnáte pivo z Plzeňského Prazdroje třeba v největší pivnici v Čechách, ale i další pivní značky a speciály v mnoha hospodách, restauracích a několika minipivovarech. Můžete dokonce navštívit místní pivní lázně.

Pilsner Urquell

Plzeň počátku 19. století – staré slavné časy královského města jsou pryč, Plzeň upadá na hospodářském významu. Město marně vzpomíná na svou zašlou slávu, neprodyšně uzavřené v již dávno nepotřebných středověkých hradbách.
Nic nenasvědčuje jeho šťastné budoucnosti. Plzeňští měšťané s tradičním právem várečným zatím hospodaří ve svých domech, každý z nich s něčím obchoduje, či provozuje nějaké řemeslo. Je to velká výsada, jen oni mohou v Plzni vařit a prodávat pivo. Je tomu tak již od založení města. Jenže to pivo je čím dál tím horší kvality. Sládci, které si k vaření piva najímají, jsou pohodlní. Vaří pivo v dávno zastaralých malých pivovarech, nakupují levné obilí i chmel, jen aby co nejvíce vydělali. Pivo je tak špatné, že se nedá pít.
V této době přichází do Plzně nový královský purkmistr – Martin Kopecký, člověk s nesmírně podnikavým duchem s vizí moderního, pokrokového města. Chce z Plzně udělat lázeňské město, proto nechá zbourat městské hrady a obklopí město prstencem sadů. Projekt lázní však ztroskotá. Neúspěšní měšťané, neúspěšný purkmistr. Kdo by čekal, že zrovna v takové době přijde „hvězdná hodina Plzně“. Výbor plzeňských měšťanů se vydá na radnici s nápadem, pro který neuvěřitelně nadchli všechny majitele právovárečných domů v Plzni – a že to byli do té doby pěkně rozhádaní sousedé – chtějí si postavit vlastní, moderní pivovar a začít vařit pivo po novém způsobu. Přes protesty sládků purkmistr nadšený souhlasí se stavbou nového pivovaru. Během krátké doby stojí na předměstí Plzně nový moderní pivovar a na podzim roku 1842 v něm sládek Josef Groll uvaří první várku piva. Pivo je tak výtečné, že všichni zakrátko pochopí, že se v Plzni zrodil zlatý poklad. Byl nazván podle místa svého zrodu a ukázal cestu všem pivům, označovaným dnes po celém světě Pils, Pilsner – spodně kvašený světlý ležák Pilsner Urquell. Pivo je tak jiné a výtečné, že si na formanských vozech, později po železnici hledá rychle cestu do vzdálených míst habsburského mocnářství, Evropy, a celého světa.
Dnes už jsou to celé generace Plzeňanů, kteří se o pivovar a jeho vynikající pivo starají. Plzeň dala pivu jméno a Pilsner Urquell své město proslavilo po celém světě. Tento příběh, který se v Plzni píše již více než 170 let dodnes inspiruje. Je to příběh odvahy spojit síly a vydat se v těžké chvíli novou, neprobádanou cestou.

Plzeň se dlouhou dobu těšila přízni panovníků a město ve středověku a renesanci neobyčejně vzkvétalo. Přesně na přelomu 16. a 17. století se Plzeň dokonce na devět měsíců stala hlavním městem habsburské říše, když se sem z Prahy přestěhoval císař Rudolf II. i se svým dvorem. Návštěvníci města mohou vyčíst slavnou etapu renesanční Plzně ve sgrafitech na plzeňské radnici, nebo přímo v městském erbu. Ten zobrazuje například stříbrnou chrtici jako důkaz věrnosti císaři, českému králi i církvi v době husitských válek nebo velblouda ukořistěného protivníkům při obraně města. Moderní pojetí městských symbolů dnes najdete také přímo v centru na plzeňském náměstí. Nedaleko gotického kostela sv. Bartoloměje a na dohled od barokního morového sloupu, se setkáte s abstraktním zpodobněním motivů chrtice, velblouda a anděla v podobě monumentálních pozlacených kašen, které mají mezi Plzeňany stejně příznivců jako odpůrců.

Období nebývalé prosperity skončilo v roce 1618 dobytím města vojsky hraběte Mansfelda. Plzeň se na dlouhý čas stala provinčním městem a zůstala tak trochu neprávem stranou zájmu. S o to větší razancí ale v 19. století s nástupem průmyslové revoluce začala jeho novodobá „renesance“.

Hlavní město monarchie

Plzeň si císař vybral jako bezpečné útočiště před morem, který již dlouho řádil v pražských městech.  Plzeň sice patřila k velkým českým městům, přesto byl ale nápor několika set dvořanů přece jenom nad síly města a jeho obyvatel. Na druhé straně nastalo společenské a možná i hospodářské oživení a město navíc alespoň na čas povýšilo na metropoli království, a dokonce císařství.
Císař Rudolf, v té době již naplno sužovaný duševní nemocí, trpěl podrážděností, prchlivostí a stihomamem a údajně se prý dopouštěl i násilností na služebnictvu. Ubytoval se ve výstavním domě Šebestiána Pechovského z Turnštejna na plzeňském náměstí hned vedle radnice. Při tomto domě nechal vybudovat systém pavlačí, jenž vedl až k městským hradbám tak, aby se mohl nepozorovaně procházet městem.
Na zpáteční cestu do Prahy se vydal začátkem června k úlevě většiny dvořanů a nutno říct i Plzeňských, pro něž se péče o dvůr a jeho potřeby stávala den ze dne nepříjemnějším břemenem. Císař se vracel na Pražský hrad v smířlivější náladě, ale jeho klid byl velmi křehký a nikdo, ani dvorští lékaři, nevěřil, že je trvalý.
Chcete-li se vydat alespoň na chvíli do časů slavného panovníka, doporučujeme návštěvu tradiční červnové kulturní akce „Historický víkend“.

Na přelomu 19. a 20. století se v Plzni dařilo nejen průmyslu, ale i umění. Kultivovaná společnost, jejíž významnou součást tvořila velká židovská komunita, zvala do Plzně věhlasné architekty v čele se světoznámým Adolfem Loosem, který zde vytvořil ojedinělý soubor měšťanských interiérů. Nejvýznamnějším plzeňským fenoménem nové doby bylo ale divadlo, a to jak klasické, tak zejména loutkové, na jehož tradici dnes navazuje Divadlo Alfa nebo Muzeum loutek.

Třetí největší synagoga na světě

Plzeň se pyšní největší synagogou v Česku, která je zároveň druhou největší v Evropě a třetí největší na světě. Byla postavena v letech 1888 až 1892 v novorománském slohu s maurskými prvky podle plánů vídeňského architekta Maxe Fleischera, upravených plzeňským stavitelem Emanuelem Klotzem. Jde o monumentální stavbu s trojlodní dispozicí se dvěma 45metrovými věžemi. Během druhé světové války sloužila synagoga jako skladiště. Po válce byla až do roku 1973 využívána opět k bohoslužebným účelům. Do konce komunistického režimu pak byla opuštěná a chátrala.
V roce 1992 byla synagoga prohlášena kulturní památkou a v letech 1995 až 1997 prošla rekonstrukcí, která částečně probíhá dodnes. Na jaře 1998 při příležitosti židovského svátku Tu bi-švat byla synagoga slavnostně znovuotevřena pro veřejnost.

Synagoga je výchozím bodem několika turistických tras projektu "Židovská cesta na Plzeňsku", které mapují osudy a pamětihodnosti spojené s životem židovské komunity v tomto kraji.

Slibný rozvoj bohužel přerušila druhá světová válka, v níž Plzeň ztratila značnou část svého židovského obyvatelstva. S velkou slávou proto Plzeňané vítali v roce 1945 své osvoboditele z řad americké armády, kteří si příjezd do města vyhlášeného pivem a krásnými děvčaty užívali se vší parádou. Stejně jako ostatní velká česká města se však Plzeň opět nadechla k novému životu až po roce 1989. Rekonstrukce se dočkalo historické jádro i sadový okruh a Plzeň se tak opět stala jednou z nejkrásnějších českých metropolí. Své návštěvníky láká nejen na pověstné pivo, ale i na kulturní tradici. Díky své bohaté historii a novým projektům se Plzeň v roce 2015 stane Evropským hlavním městem kultury. Přijeďte se sami přesvědčit, že po zásluze.

Američtí osvoboditelé v Plzni

Plukovník Charles H. Noble vzpomínal, jak jejich tanky Plzeňané zasypávali květinami a k jejich velkému překvapení jim s jásotem podávali vodu, mléko a nealkoholické nápoje. Přišlo nám podivné, že nikde nebyla ani kapka PIVA! Až později zjistili, že posádka amerického letadla si nepochopitelně spletla pivovar se Škodovými závody, a shodila bomby na nádrže s pivem místo na slévárny ve zbrojovce. Historické fotografie nicméně dokládají, že pivo i tenkrát přeci jen teklo proudem.

Plzeň byla posledním evropským městem, které za II. světové války osvobodily západní armády, což se po komunistickém převratu v roce 1948 stalo jeho prokletím. Úloha Američanů byla záměrně zamlčována a při oslavách výročí konce války se o Američanech v Plzni nesmělo mluvit. Dnes jejich hrdinství připomínají nejen každoroční Oslavy osvobození, ale také stálé muzeum Patton memorial Pilsen.