Loket Zlatý poklad

Byla sobota 4. listopadu 1985, když na zámek Bečov nad Teplou dorazilo několik aut kriminální policie. Venku sněžilo a policisté z kufrů aut postupně vykládali své nářadí – krumpáče, lopaty a od armády vypůjčený detektor kovů. Tak nějak začala poslední fáze jednoho z nejpodivnějších kriminalistických příběhů v české historii, na jehož konci byl nález pokladu, kterému se svou hodnotou vyrovnají jen korunovační klenoty uložené v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Cesta za zlatým pokladem začala roku 1984 na českém velvyslanectví ve Vídni, kde se jednoho dne ohlásil obchodník amerického původu s podivnou nabídkou. Nabízel totiž zaplatit tehdejšímu Československu 250 000 dolarů za to, že ze země vyveze věc vysoké historické hodnoty, aniž by dopředu řekl, o jakou věc se jedná. Byl ochoten prozradit jedině to, že věc byla ukryta na konci druhé světové války a nachází se kdesi ve vzdálenosti 150 kilometrů od Norimberku.

Pro tehdejší úřady byla jeho nabídka lákavá. Dolary byly v uzavřeném Československu nedostatkovým zbožím. Byla zde jediná pochybnost, která mohla slibný obchod pokazit – zda neznámá věc nepochází z trestné činnosti. Do tajemné hry se proto zapojila i federální kriminální ústředna. Její tehdejší šéf na neobvyklý úkol vzpomíná se slovy:

Dostali jsme zadání hledat věc, ale nikdo nevěděl jakou a nikdo nevěděl kde.“

Tým kriminalistů pod jeho vedením rozplétal záhadu víc než rok. Policisté vyšli z jednoduchého předpokladu, že jde-li o cennou věc, musel ji vlastnit někdo, kdo si ji mohl dovolit. Své pátrání proto zaměřili na zámky a kláštery v udané vzdálenosti od německého Norimberku. Dlouho pátrali v archivech, ptali se lidí, dlouho marně. Někteří z kriminalistů se proto inkognito zúčastnili schůzky s obchodníkem, kde se již domlouvaly poslední podrobnosti budoucí smlouvy. Během ní neopatrný obchodník, jistý si již svým úspěchem, mimoděk poskytl některé cenné indicie, které pomohly kriminalistům udělat si lepší představu alespoň o velikosti a stáří cenné památky.

Pátrání však ani potom nenabralo rychlý spád. V říjnu měla být podepsána v Karlových Varech smlouva, která by prakticky znemožnila úřadům rozhodnout o budoucnosti dosud neznámého pokladu. Až místo podpisu smlouvy, které obchodník vybral sám, kriminalisty navedlo v jejich hledání na nedaleký Bečov nad Teplou. Kastelán zámku si během rozhovoru vzpomněl, že zde před nějakým časem viděl potomka posledních pánů zámku, kteří po druhé světové válce museli bečovské panství opustit kvůli kolaboraci s nacisty. Následná pasová kontrola potvrdila, že skutečně zeť někdejšího majitele Bečova překročil v dané době hranice. „Najednou bylo stále jasnější, že sice nevíme co, ale víme už alespoň, kde máme hledat,“ komentuje tento okamžik zpětně velitel kriminalistů.

Byl první listopadový víkend a do podpisu smlouvy zbývalo jen několik dní, když policisté již po několikáté vyrazili do Bečova, tentokrát s potřebným vybavením. Nikdo z nich v životě nepracoval s detektorem kovů, zpočátku byly tedy vedle mnoha starých hřebíků jejich nejcennějšími nálezy jen okapní roura a víko od kanálu. Až když se po neúspěšném hledání venku přesunuli do gotické kaple, začal detektor signalizovat, že pod středověkou dřevěnou podlahou se skrývá něco většího. Zlatokopecká horečka sílila. Kriminalisté vzpomínají, že ve chvíli, kdy jeden z nich poprvé sáhl do otvoru pod rozebranou podlahou, na náměstí právě odbíjelo poledne. Nikdo z nich nemohl uvěřit tomu, co se stalo, a všichni se postupně střídali u otvoru v zemi, aby se přesvědčili o svém štěstí.

Samotným objevem skončila práce kriminalistů a začala se psát další kapitola příběhu vzácného relikviáře sv. Maura, který byl oním tajným a dlouho hledaným předmětem. Cenná památka se nejprve takřka celá rozpadla v sejfu ministerstva kultury a dlouhých třináct let musela být náročně restaurována. Od roku 2002 je vzácný relikviář vystaven na zámku v Bečově nad Teplou.