Mikulov Poutní místo

Když vystoupáte z Mikulova na Svatý Kopeček a pohlédnete dolů na město a zámek pod sebou, možná si řeknete, proč zdejší dávní obyvatelé postavili hrad, který měl chránit široké okolí na nižším Zámeckém kopci a nikoli zde. Na tuto otázku dodnes nikdo nenašel odpověď, stejně tak je tajemstvím zahalena dávná minulost poutního místa i jeho název. Původně se zdejšímu vrchu říkalo Tanzberg – Taneční hora. Podle legend jméno upomíná na taneční obřady spojené s pohanskými kulty plodnosti a vegetace. Podle jiných legend zde za Valpuržiny noci tančily čarodějnice během svých sabatů.

Ať je pravda o minulosti vrchu jakákoli, svůj název změnil v 17. století díky Františku kardinálu Dietrichsteinovi. Jako výraz vděčnosti Bohu za překonání morové epidemie z roku 1622 nechal kardinál na úbočí kopce vystavět křížovou cestu a na vrcholu kapli sv. Šebestiána. Snad tím chtěl i vymazat vzpomínky na někdejší pohanské obřady. Přímo v Mikulově, vedle kapucínského kláštera, nechal při té příležitosti zbudovat také loretánskou kapli, kopii italské Svaté chýše, nad níž v 50. letech 17. století dostavěl kostel sv. Anny. Své místo zde našla plastika Černé madony. O jejích zázračných schopnostech léčit se takřka ze dne na den začaly vyprávět legendy, které do města přitahovaly houfy poutníků toužících po uzdravení. Pro poutníky byl ve městě zbudován komplex domů a pokladnice v sousedství kostela, do které ti majetnější odevzdávali své dary, se rychle plnila pokladem.

Dietrichsteinská hrobka

Rodinná hrobka Dietrichsteinů nahradila loretánskou kapli, kterou na tomto místě nechal postavit František kardinál Dietrichstein, a kostel sv. Anny.

V kapli byla původně umístěna soška svaté Černé madony. Pod kostelem byla také podzemní krypta, kam byli Dietrichsteinové pochováváni od konce 17. století. Při požáru v roce 1784 se zřítila hlavní loď kostela a jen zázrakem se podařilo zachránit pouze sošku sv. Černé madony s loretánským pokladem a rakve s ostatky Dietrichsteinů z podzemní krypty.

Po požáru zůstal loretánský kostel sv. Anny jenom ruinou a chátral více než 60 let až do roku 1845, kdy se František Josef Dietrichstein rozhodl, že ruiny nechá přestavět na rodinnou hrobku pro své předky. Místo po zřícené hlavní lodi kostela nechal upravit jako dnešní nádvoří, kam byly převezeny rakve jeho předků. Projektantem staveb byl italský architekt Giovanni Giacommo Tencalla, který v té době pracoval pro Liechtensteiny na novostavbách jejich zámku ve Valticích a Lednici.

Svatý kopeček je magické místo. Zřejmě je to zvláštní kombinací okolní přírody – místo samo je chráněnou přírodní rezervací, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin a zvěře – s církevní architekturou a dalekými výhledy do okolního kraje. Snad každý, kdo někdy vystoupal až ke kapli sv. Šebestiána, potvrdí, že zde získáte jakýsi zvláštní vnitřní nadhled a klid. Každoroční příležitost k podobnému zážitku je první zářijovou neděli, kdy při tradiční Mariánské pouti ožije Svatý kopeček poutníky. Děvčata a chlapci v krojích, děti, staří i mladí společně stoupají kolem čtrnácti zastavení nejstarší křížové cesty v České republice, aby se zúčastnili poutní pobožnosti u kaple sv. Šebestiána. Společně s nimi vystoupá každoročně na vrchol i kopie Černé madony loretánské. Tradice započatá v roce 1865 byla dosud přerušena pouze jednou, během druhé světové války.